Myslela jsem si, že se můj postoj změní tím, jak budou děti růst, ale situace se pouze zhoršovala. Čím více měli potřebu trávit čas mimo dům a mou péči nepotřebovali natolik jako dříve, tím jsem se stávala úzkostlivější. A nejen vůči nim, ale i vůči jejich partnerům. A to zejména pokud šlo o mou dceru.
přehnaná péče
„Dianu jsem hlídala jako oko v hlavě. Už jako teenagerku jsem ji téměř nikdy nepouštěla z domu, vždy mi musela hlásit, pokud se někam vybrala s úmyslem přespat a víkendové pobyty s přáteli byly z velké části tabu. Nevěděla jsem si pomoci, stále jsem měla pocit, že jí nikde nemůže být tak dobře jako doma, že nikdy není tak bezpečně, a pokud nebudu mít oči a uši na stopkách, něco se jí určitě stane. „Vyjádřila se na margo svého vztahu s dcerou Daniela.
„Potom však dospěla a já jsem ztrácela svou moc. Co je však ještě horší, letní lásky se v Dianin případě začali přeměňovat na opravdové vztahy. No já jsem se s tím jaksi nedokázala smířit. Neměla jsem zájem poznat muže, se kterým si neuvěřitelně rozuměla, nechtěla jsem vědět, co je na něm skvělé, a proč se Diane tak líbí. Prostě jsem svou dceru chtěla pro sebe a žádný chlap mi nepřišel dost hodný toho, aby tuto situaci změnil. „Dodává Daniela, která však postupm času na své chování začala doplácet.
Chtěla mít svůj vlastní život
To, co ještě v teenagerském věku bylo tak nějak akceptovatelné, Diana už jako dospělá žena nebyla ochotna tolerovat. Chtěla svůj vlastní život, který nebude záviset na rozhodnutí její mámy, ale nevěděla ho dosáhnout jinak než tak, že se vlastní mámě odcizí. „Když byla ještě dítě, někdy si takříkajíc postavila hlavu. Vždy však po pár dnech opět poslušně přišla zpět a moje úzkostlivé chování bez komentáře promlčeno. Jako dospělá žena však už podobné ústupky nebyla ochotna tolerovat. Co mě ale překvapilo více než kdyby se zlobila, byl fakt, že mě prostě začala ignorovat. „Vzpomíná Daniela.
Jejich vztah se proměnil na klubko nevyslovených výčitek a křivd. Diana nechodila domů, přestěhovala se k příteli a aby nemusela poslouchat máminy výčitky, neprobírali s ní soukromý život téměř vůbec.
„Tehdy jsem si uvědomila, že moje snaha udržet si dceru, skončila absolutním opakem. Nikdy jsme si nebyli tak vzdálené. Nikdo podle mě pro ni nebyl dost dobrý a nakonec jsem to byla já, koho právě kvůli takovému postoji vyloučila ze svého života. Moje úzkostlivé chování přivedlo náš vztah na bod mrazu. Nevěřila jsem, že i v tomto věku stále od života dostanu ponaučení, ale tentokrát jsem ho asi potřebovala. „Přiznává Daniela, která se snaží svůj postoj změnit. Kvůli dceři, kterou není ochotna ztratit za žádnou cenu.
